Po nočním dešti je příjemně, slunce nesměle vystrkuje růžky.
Vítáme nový den tak, jak jsme zvyklí.
Po snídani usedáme do táborového kruhu, přidělujeme poslední várku zlaťáků – za včerejší herecká vystoupení skupin na Samáliích.
Je vidět, jak mozkové závity některých dětí jedou naplno, jak v hlavách propočítávají bodové zisky s napětím, jak to celé dopadne.
My ale máme ještě rozehranou průběžnou soutěž – když na lampárně visí květovaná stužka, v prostoru tábora jsou schované další tři, které děti mohou najít a tím rozšířit bodový zisk své skupiny. Takže ještě nic není rozhodnuto, hrát budeme do poslední chvíle.
Přichází mezi nás pan starosta, aby se rozloučil, poděkoval všem vesnicím za jejich pomoc a účast na všech slavnostech v Lopsamasech během celého léta.
Ptá se dětí, zda už rozklíčovaly, proč zrovna Lopsomasy. Společnými silami to nakonec děti odhalily. A co vy?
Na závěr plní svůj slib a všechny zve na závěrečný jarmark.
Děti přepočítávají zlaťáky, procházejí jednotlivé stánky, aby zjistily, za co chtějí své bohatství utratit.
Vedle stánku s drobnostmi, kde kupují hotové výrobky, si mohou vyzkoušet různá řemesla – ušít voňavý levandulový pytlíček nebo myšku, z vlny umotat chobotnici, navlíknout náhrdelník z korálků, uplácat něco z hlíny, vygravírovat, pomalovat nebo přírodninami polepit dřevěnou medaili, vyrobit dřevěné autíčko nebo jiné vozidlo. Nechybí ani stánek s cukrovou vatou.
Děti se procházejí mezi stánky, každý si během dopoledne vybere, co ho baví, a na co má dost zlaťáků. Ty se brzy stanou zase obyčejnými knoflíky, je proto třeba je utratit.
Dopoledne příjemně plyne v poklidném duchu, dětem vznikají pod rukama nádherné výrobky, je to krásný závěr.
Ukončujeme jarmark, jdeme na oběd a pak už nás čeká poslední setkání v družstvech – hodnocení, co se líbilo a nelíbilo, co jsme společně zažili, nebo třeba nezažili a chtěli zažít.
Mezitím se někteří dospěláci vrháme do velkého balení – sundáváme nízká i vysoká lana, třídíme všechen táborový materiál.
Nejstarší družstvo balí hangáry na kola, všichni si svá kola čistí a pomáhají, kde je třeba.
Kdo zrovna nepomáhá, balí si své osobní věci.
Po večeři vše směřujeme k tomu, abychom mohli usednout v táborovém kruhu k závěrečnému slavnostnímu ohni.
To se nám po půl deváté daří, vybrané děti zapalují oheň.
Všichni se chytáme za ruce, vysílám signál stiskem ruky na znamení přátelství, která zde vznikla. Děti ho postupně posílají dál, signál se po mi kruhu z druhé strany vrací. A tak to má být.
Zpěv při kytarách prokládáme vyhlašováním a udělováním odměn. Nejprve vyhodnocujeme snažení dětí v naší celotáborové hře „Léto budiž pochváleno“. Všichni jsou spokojeni, všichni jsou na bedně.
Zase zpíváme a vyhlašujeme jednotlivé kategorie, nominace a držitele Samálií 2022. Letos to byla hlavní a vedlejší mužská i ženská role, více role a zvířecí role. Mnoho dětí získává Samálii vůbec poprvé, radost je velká.
Zase zpíváme a nakonec předáváme dětem to, na co se všichni těší asi nejvíc – nová samácká trika. Táborový kruh se postupně halí do stejnokroje.
Nastal čas díků – dětem, že si s námi zase nebo poprvé přijely tábor užít, všem dospělákům, že dětem věnovaly tolik energie, úsměvů a nápadů. Potlesk se nese, myslím, daleko po řece.
Na úplný závěr dětem ještě předáváme poslední malou vzpomínku na letošní léto – knoflíkový „zlaťákový“ přívěšek od starosty Lišky.
A to je vše, přátelé. Pramínek vlasů a dobrou noc.
Nejstarší děti se za námi vrací s prosbou, zda by mohly ještě chvíli u ohně setrvat. Nebráníme, pomáhají ukládat mladší kamarády, pak se v menší kruhu znovu scházíme u ohně a zpíváme méně známé táborové písně.
Jsme unaveni, ale vlastně moc rádi, že nám to děti takto neplánovaně protáhly. Bylo to příjemné zakončení celého 14- tidenního společného snažení.
Pak se ještě scházíme na lampárně, abychom i my zhodnotili, nasdíleli postřehy dětí, domluvili se, jak zvládneme zítřejší poslední den a přesun.
Ale to už je dávno dneska a moc se těšíme do postelí.
Dobré ráno z vylidněné základny, dobré ráno z probouzejícího se lesa.
Noc byla teplá, sluneční paprsky hřejí hned od rána, všichni se probouzejí s úsměvem.
Dáváme si „snídani v trávě“, pobalíme, uklidíme po sobě a opouštíme naše nocoviště ve stejném stavu, v jakém jsme jej nalezli. Jako zkušení táborníci.
Po návratu na základnu se scházíme ve skupinách, probíhá poslední velká příprava na dnešní divadelní galavečer.
Děti nacvičují jednotlivé scény, dodělávají kulisy, shánějí kostýmy.
Před obědem se zdá být hotovo.
Po poledním klidu usedáme v táborovém kruhu, abychom přidělili další porci zlaťáků.
Měšce se dětem pěkně plní.
Následuje program v družstvech. Trojka si vypůjčila několik nejstarších dětí, na kole se přesouvají na nedaleký Šimanov, kde sedají do lodí a plují po Nežárce zpět na základnu. Zbytek jedničky spolu s dvojkou dohrávají rozehrané turnaje v bumbácbalu a další hrách. Jednička pak na ohni vaří buřtguláš, dvojce plní Tom přání a ještě jednou zdolávají vysoké lanové překážky.
Je to takové odpoledne posledních šancí.
Před večeří se zvedá vítr, sledujeme oblohu a napjatě čekáme, co dusno jako před bouří udělá.
Máme štěstí, všechny bouřky nás míjejí, a tak po večeři spouštíme generální zkoušky venku, budeme hrát pod širým nebem.
Loučemi a reflektory nasvěcujeme jeviště, ve čtvrt na devět se ozve první zvonění, na třetí zvonění už sedí všichni nedočkaví diváci, účinkující i porota v hledišti.
A hned na úvod je tady velké překvapení večera. Z reprobedny se ozve známý hlas – ten, jehož jméno nese nejen dnešní galavečer, ale i celý tábor, celé naše sdružení. Z daleké Itálie jsme v živém spojení se Samem, který všem hercům přeje úspěšný divadelní večer, všem účastníkům letošního ročníku tábora jeho dobré zakončení. Je milé, že je aspoň touto cestou a na dálku s námi.
A pak už se na scéně střídají kočovné divadelní skupiny, diváci i herci se baví, pojetí tradičních pohádek je letos poměrně netradiční, děti to vzaly za moderní konec.
Porota to bude mít jako vždy těžké.
Poslední pohádka se dohrává na tmou obklopeném jevišti, doznívá poslední potlesk, zvedá se vítr, bude to akorát.
Uklízíme kulisy a rekvizity, rozdáváme druhou večeři a děti se rozcházejí do postelí.
Pár zájemcům, nebo lépe řečeno zájemkyním, ještě plníme přání a Tom se s nimi vydává na noční koupel do Nežárky.
Pak se scházíme na lampárně k dlouhému rokování nad tím, co jsme večer shlédli, nad tím komu udělit ceny Samálie 2022.
A jak to dopadlo? To se nechte stejně jako děti překvapit.
Když se i my odebíráme do chatiček, prší, hřmí, zlehka bouří, to se to bude spát.
Dobré táborové ráno, tak jak ho máme rádi – je cítit ranní chlad, brouzdáme se studenou ranní rosou, slunce nás ale příjemně hřeje svými paprsky.
Počasí jako stvořené pro poslední celodenní výlet.
Po snídani si děti chystají batůžky, po studenějších dnech do výbavy opět přidáváme plavky.
Nejstarší družstvo vyráží na kole do Jindřichova Hradce. Zpočátku jedou na náhodu, na každé křižovatce hází kostkou a podle sudé – liché volí směr. Kupodivu se jim opravdu podaří do Hradce dorazit. V městském parku si zahrají disc golf. Na cestě zpět plní zajímavé úkoly, které jim příjemně zpestří trasu.
Druhé družstvo nakládá lodě a balí věci na vodu, pak se na kolech přesouvá ke Stříbřeckému mostu, odkud po Nové řece plují zpět na Jemčinu.
Před vyloděním strhla velké lodní bitva. Žádné plavidlo však nebylo potopeno.
Nejmladší děti se vydávají s mnoha herními zastávkami do Kardašovy Řečice. Cukrárna je sice zavřená, ale i tak si výlet užijí.
Na večeři se všichni scházíme na základně, ne však na dlouho.
Počasí nám konečně umožní realizovat další táborovou tradici – přespání pod širým nebem mimo základnu.
Jednička se rychle pobalí a vyráží napřed vyznačit pro zbylá dvě družstva trasu s jednoduchými úkoly.
Děti z druhého a třetího družstva vytvoří dvojice, starší pomáhá zabalit věci mladšímu kamarádovi. S věcmi na přespání v přírodě jdou společně po vytýčené trase na romantické místo v nedalekém lese, kde stráví dnešní noc.
Tam už ne ně čekají instruktoři, děti chystají ohýnek, postupně se všichni scházejí, opékají buřtíky, při kytaře zpívají.
S houstnoucí tmou a přibývající únavou si děti zalézají do spacáků, poslouchají tichý zpěv a pod hvězdným nebem za svitu úplňku usínají.
Na základně je ticho a klid, i pár z nás, co jsme tu zbyli, brzy uléháme, abychom doplnili síly do závěrečných dnů.
Dobré ráno, vzhledem k dlouhému včerejšímu programu máme dnes posunutou snídani a všichni si rádi přispíme.
Po rychlém ranním úklidu se scházíme v táborovém kruhu, abychom rozdělili další zlaťáky – za noční slavnost čištění studánky.
Protože zlaťáky v naší truhlici pomalu docházejí, za to je v ní plno drahokamů, vyměňují děti 10 zlaťáků za jeden drahý kámen.
Když je vše spočítáno a rozděleno, vrhají se děti do dalších příprav na Samálie.
Ve velkém se vyrábějí a malují kulisy, všechny skupiny dopisují scénáře, některé už začínají venku na place zkoušet.
Děti jsou činností zaujaté, a tak jí věnujeme celé zkrácené dopoledne.
Po obědě a poledním klidu se opět scházíme v táborovém kruhu. Po dlouhé době mezi nás opět přichází pan starosta a mlynář v jedné osobě. Nastal čas sklizně, úroda na polích je tak bohatá, že ji lopsomasští mládenci nezvládnou sami sklidit. Ještěže na to letos nebudou sami.
Přesouváme se do lesa za téčko k velké strategické hře.
Každá skupina má svou sýpku, do které se snaží nashromáždit co nejvíce obilí. O to je mohou připravit loupežníci z jiných skupin, ale také přírodní živly – tornádo Zapi, vítr Tom, kroupy Tina. Svou úrodu naopak mohou podpořit, když se jim podaří chytit déšť Honzise.
Čas od času spustí dožínková kapela, to pak znamená, že můžeme sklízet i chmel na vzácných polích, kam se jinak nesmí.
Zásoby v sýpkách mohou děti ještě znásobit v místní krčmě, zahrají si kostky se šenkýřkou, a když ji dokáží přehodit, vše co vsadili, se jim zdvojnásobí. V opačném případě o vše přicházejí.
Sýpky se rychle plní, všichni se pěkně vyběháme a vyřádíme.
Vracíme se zpět na základnu na svačinu.
Máme plné sýpky, je čas obilí namlít.
Děti z přírodnin a ze svých těl vyrábí vantroky, aby přivedly co nejvíce vody na svůj mlýn.
Ten musí také nejprve vyrobit. Vše se podařilo, mlýnská kola se točí!
Mrkněte do naší fotogalerie.
Je po žních a večer nás čeká dožínková zábava – převlékáme se do tanečního, parket pod širým nebem se postupně plní tanečními páry.
Nejprve se v duchu letošního zaměření tábora učíme lidový tanec mazurka, navazujeme už tradičním táborovým country tancem.
Většina dětí si tanec užívá, mnozí se na něj celý tábor těšily, ale jako každý rok se najdou i taneční odpůrci, kteří jsou rádi, když rozdáme poštu, zakončíme dnešní den a odebíráme se do chatiček.
Nás na lampárně čeká spousta obilí, jdeme počítat, kolik toho děti do sýpek nanosily.
Že bychom se konečně dočkali? Po dlouhé doby na nás ráno problikávají zpoza mraků i sluneční paprsky. Je to příjemné.
Po snídani věnujeme zvýšené úsilí úklidu chatiček, pak se vrháme do programu v družstvech.
Nejmladší družstvo řádí na lanových překážkách, jednička s dvojkou nacvičují prvky softbalu v upravené verzi dle Zapiho, pak se přesouvají na naši softovou louku a hrají nefalšovaný softbal. Po úvodních rozpacích to nakonec všechny baví.
Odpoledne, kdy už si konečně zase užíváme teploty hodné tohoto ročního období, plníme velké přání dětí – jde se na lodě.
V řadách druhého i třetího družstva jsou kanoističtí nováčci, a tak se nejprve na břehu seznamujeme s materiálem, se vodáckou terminologií, nacvičujeme na sucho záběry.
Druhé družstvo se učí pádlovat na háčku i kormidlovat, na svačinu se vracejí spokojení a obohacení o nové dovednosti
V lodích je střídá třetí družstvo, které zatím na louce hrálo Kubb.
Dvojka pak jde lézt po vysokých lanech, trojka na lodích dopluje proti proudu až na soutok Nové řeky a Nežárky.
Nejstarší děti hrají turnaj v netradičních a různě modifikovaných „sportech“ – cvrnkají kuličky, hrají bowling, bumbácbal, kamjam.
Celé odpoledne nás hřeje sluníčko, už jsme málem zapomněli, jaká je to paráda ohřát si záda.
Po večeři a chvilce pro sebe děti vítají další příležitost pokročit v přípravách na Samálie.
Po hodině činnost přerušujeme, abychom mohli usednout do táborového kruhu a přidělit další zlaťáky za včerejší putování mezi světci.
Průběžné pořadí skupin se stále mění, ještě nás čeká dost her a soutěží, nic není rozhodnuto.
Zapalujeme další táborový oheň, zpíváme písničky, rozdáváme poštu.
Když se zešeří, přichází mezi nás hoch a dívka z Lopsamas, že v okolních vesnicích už mají studánky vyčištěné, ale co ta jejich? Ta je po zimě hodně zanesená. Vydáváme se tedy všichni do potemnělého lesa vyčistit studánku.
Děti s baterkami běhají a přinášejí z lesa lístečky – nečistoty různé bodové hodnoty. Musejí se pohybovat potichu, aby je neslyšely tajemné bytosti bdící kolem studánky.
S koncem hry padne úplná tma a my se ještě vydáváme roznést čistou vodu dál do lesa – do chlévů, lesů a polí, aby byla bohatá úroda, aby zachovaly sílu a hojnost.
Děti se musí pohybovat rozvážně – vodu nosí ve svých dlaních.
Tichý temný noční les zpočátku nahání dětem strach, brzy si ale všichni přivyknou a soustředí se na splnění úkolu.
Nikdo nehaleká, mihotající se plamínky svíček a veliký měsíc vytvářejí romantickou atmosféru.
Vracíme se společně do střediska, kdo chce, dá si rychle druhou večeři a dřív než leží, tak většina dětí spí.
I my dnes plánujeme jen v krátkosti další den a brzy děti následujeme.
Nic se nemění, dobré ráno opět v teplých mikinách.
Už se docela těšíme na sluneční paprsky, které slibuje příští týden.
Dobrá nálada nám ale nechybí, vstupujeme do druhé poloviny tábora, kterou si všichni chceme užít.
Dopolední program probíhá v družstvech. V první části dopoledne hraje první a druhé družstvo oblíbenou hru v lese Angličani a Skoti, po přesunu zpět do tábora pak jednička střílí z praku a z pouťové vzduchovky. Dvojka spolu se třetím družstvem překonává vysokou síť, snaží se dolézt co nejdál na pružence, učí se uzlovat. Všichni dopoledne průběžně prokládají menšími hrami.
Po poledním klidu se ve skupinách přesouváme do táborového kruhu – na naši lopsamasskou náves.
Je neděle, lopsomašští vyrážejí do kostela. Jaké je ale jejich zděšení, když zjistí, že vitráže v oknech jsou poničené. Sedlák lamentuje, že nebude úroda, těhotná žena má strach o své nenarozené dítě, svobodná dívenka, že se nikdy neprovdá a babka Vajlingová? To nejspíš dostane všechny choroby světa, jestli rovnou nenastane jeho konec. To je nadělení!
Pan farář všechny uklidňuje, posílá je domů, že do příští neděle vše opraví.
Jen co odejdou, je mu jasné, že slíbil nesplnitelné.
Sládci, Hantilopy, obyvateté z Letožár i Všezamje – všichni slibují pomoc, přichází sv. Máří Magdaléna s plánem, jak to dokázat.
Skupiny se postupně vydávají na trasu, kde plní úkoly, za které získávají nové kousky vitráže.
U sv. Petra hledají správné klíče od jeho zámků, u sv. Medarda staví přístřešek proti dešti, do kterého se vejde celá skupina, u sv. Prokopa zkusí, co znamená „orat čertem“, sv. Antotnín testuje jejich paměť při hledání ztracených věcí, sv. Jan Nepomucký je prosí o výrobu svatozáře s pěticípými hvězdami, u sv. Jana Křtitele pantomimicky předvádějí známá česká rčení, sv. Markéta jim dá za úkol zapálit svíčku a její plamen opatrovat, dokud nedojdou do cíle.
Po večeři se všichni scházíme v klubovně, skupiny dávají dohromady všechny dílky vitráže, které získaly cestou od světců, jejichž svátky slavíme v letním období.
A společné dílo se podařilo, kostel v Lopsamasech je zachráněn, bude jej zdobit nová vitráž. To se všem, hlavně asi babce Vajlingové, uleví.
Čas dnešního dne se naplnil, stihli jsme toho víc než dost.
Druhá večeře, rychlá hygiena, netrvá dlouho a všichni oddychují ve svých postelích.
Dospěláci tentokrát jen krátce rokujeme a i my si přejeme brzy dobrou noc.
Budíme se do dalšího rána, které příliš letních teplot neslibuje, obloha je zatažená, ale neprší.
Po snídani si děti balí batůžky na další celodenní výlet. Místo plavek a ručníků přibalujeme mikiny a pláštěnky.
Pršet má ale až večer, držte nám palce.
Nejstarší družstvo volí kombinaci kolo – voda – na kolech se zastávkou v Třeboni šlapou na Rozvodí, odkud poplují po Nové řece přes Mláku a soutok s Nežárkou až na Jemčinu.
Druhé družstvo vyráží na jih – první zajímavou zastávku mají v Libořezích v malém leteckém muzeu, kde děti mohou nahlédnout nejen do kokpitu stíhaček MIG 21 a MIG 19. Pokračují dále na jih až k nejsevernějšímu bodu Rakouska, kde se v hraniční říčce setkají s další raritou – rakem. Cestou zpět se ještě zastaví k seznámení s orientačním během – naučí se pracovat s mapou, podle které v lese hledají kontroly.
Třetí družstvo dnes vyráží na kratší výlet s mnoha zastávkami – na pískovně, kde si koupou nohy a hrají v písku, ve Stráži na novém hřišti, v Plavsku ke hrám v lese.
Vrací se na základnu jako první a dobře udělali. Stíhají v klidu teplou sprchu. Ostatní stíhají taky sprchu, ale vlažnou vodou shůry.
Jak vodáci, tak starší cyklisté dojíždějí těsně před večeří mezi provazy deště. Berou to většinou s úsměvem, rychle se převlékají do suchého a postupně se všichni setkáváme u večeře, po výletě i s teplou polévkou, která všem přijde vhod.
Po večeři necháváme dětem delší chvilku pro sebe, pak se scházíme v klubovně, kde rozvěšujeme mokré oblečení, necháváme děti seskupit se do různě velkých skupinek ke hraní jimi vybraných stolních her. Brnkáme jim k tomu na kytaru. Je to pro všechny takový pohodový odpočinkový večer.
Dlouho to neprotahujeme, rozdáváme druhou večeři a odebíráme se do chatiček.
Nám se to naopak na lampárně trochu protáhne, chystáme pro děti další etapu, o půlnoci už máme pocit, že vidíme všechny svaté. Přitom měli přijít až zítra!
Rána jsou stále chladná, nikomu se z vyhřátého pelíšku moc nechce.
Vítáme nový den a po snídani se scházíme ve skupinách v táborovém kruhu.
Udělujeme zlaťáky za pouťové křepčení, dětem se měšce hezky plní.
Pak je před námi další táborové tradice – vyhlášení Samálií 2022.
Určitě znáte ceny Thalie, Českého lva či nejslavnější americké Oskary. My na našem táboře udělujeme po slavnostním galavečeru ceny Samálie.
V jakých kategoriích to letos bude? A co se bude hrát? Na to děti netrpělivě čekají.
Přichází mezi nás postavy v kostýmech a s nápovědou krátkých monologů či dialogů děti hádají, jaké příběhy se letos budou hrát. Z nabídky tradičních dětských pohádek si skupiny vybírají pohádky O červené Karkulce, O perníkové chaloupce, O neposlušných kůzlátkách a Ošklivé káčátko.
Děj asi všichni známe, děti však mají za úkol zasadit jej do jihočeských kulis, může se objevit i některá z tradic, která nás provázejí celým táborem.
Je třeba rozdělit si role, tak aby se zapojil každý člen skupiny, začít psát scénář, vyrábět kulisy a rekvizity.
Po tichém rozmýšlení a zdánlivé nečinnosti to v klubovně postupně začíná ožívat, rozprostírá se tvůrčí atmosféra, všichni na něčem pracují.
Tuto činnost přerušuje až oběd. Děti ještě několikrát během tábora dostanou příležitost dovymyslet a začít nacvičovat svá představení – tak aby ve čtvrtek mohl proběhnout slavností herecký galavečer Samálie 2022.
Po poledním klidu probíhá program v družstvech – první družstvo testuje vysoké lanové překážky a zdokonaluje své vodácké dovednosti. Druhé a třetí družstvo má připravenou stopovací hru s úkoly v okolí tábora.
Večer zapálíme další táborový oheň, ještě před tím si ale děti chystají drobné umělecké příspěvky. Z různých koutů tábora se ozývá sborový či sólový zpět, děti pilně trénují. Opět nás nemine krátká přeháňka, ale na to už jsme letos zvyklí.
Nenecháme se zastrašit, oheň staví a zapalují děti z druhého družstva.
Naše hraní na kytary a společný zpěv prokládáme vystoupeními dětí – každé družstvo si připravilo svou píseň, někteří odvážlivci hlavně z řad nejmladších děti přispívají i sólovými písněmi. Klobouk dolů. Všechny výkony oceňujeme velkým potleskem.
Večer příjemně plyne, a i když se někomu nechce, znovu se postupně od nejmladších dětí rozcházíme od ohýnku do chatiček.
Kdo chce, dá si druhou večeři a uléháme do postelí.
Teda děti uléhají, my ještě na lampárně chystáme trasy a logistiku druhého celodenního výletu, který nás zítra čeká.
Na rozdíl od dětí jsme rádi, když můžeme jít spát.
Včerejší trdlování se protáhlo, a tak znovu necháváme děti spát o něco déle.
Po snídani probíhá hloubkový úklid chatiček, není to příliš populární, ale jednou za čas nezbytné.
Déšť mezitím ustává, dopolední program probíhá v družstvech – hraje se kanjam, kubb a další netradiční hry, vyrábí se papírové růže.
Před obědem znovu začíná pršet.
O poledním klidu všichni odpočívají a nabírají síly do dalších soutěží o zlaťáky.
Už i mezi dětmi se totiž proslýchá, že na Jemčinu zavítá pouť. Všichni jsou natěšení.
Scházíme se v táborovém kruhu, kam za nepřeslechnutelného zvukového doprovodu přijíždí alegorický vůz, ze kterého vyskakuje rodina kolotočářů, a zve všechny děti, aby si přišly užít tradiční i netradiční pouťové atrakce.
Nejprve si však každý musí opatřit vstupenku opravňující k navštívení všech pouťových lákadel.
Děti se rozebíhají po place, každý si vybírá, kde začne a co navštíví.
Nachystán je strašidelný hrad – temná místnost s prvky únikové hry, střelnice – děti vzduchovkou trefují papírové růže, lochneska – na kole jezdí po kruhu a míčky se trefují do koše, Samoobslužným stanovištěm je malování na obličej, kdy děti navzájem malují své kamarády, soutěž v páce – proti členům kolotočářské rodiny. Soutěží se i v zatloukání hřebíků, chůzi na chůdách či stavění maringotek. Na čas děti přelézají vysokou lezeckou síť. Svezou se i na řetízkovém kolotoči a na autodromu – nechte si vyprávět.
Oblíbeným stanovištěm je cukrová vata, kterou obdrží každý návštěvník pouti.
Občas drobně zaprší, ale ve víru pouťového křepčení to ani nevnímáme, nebo nám to nevadí.
Zábavu přerušujeme svačinou, po které se dozvídáme, že na děti čeká ještě jedna zatím utajované atrakce – horská dráha.
Přesouváme se spolu s kočovnou rodinou k lesu k Nežárce, kde děti ve skupinách štafetově probíhají horskou dráhu. Na jejím konci získají lísteček s českými tradicemi celého roku, ke kterým se snaží správně uvést, kdy se tyto svátky slaví.
Kdo jich získá a správně určí více, dostane více zlaťáků.
Než se nám zklidní tep z horské dráhy, je tady večeře, která všem přijde vhod.
Po večeři znovu prší, scházíme se proto v klubovně, kde příjemně hřeje oheň z krbu, a všechny děti vám píší a malují pohledy. Snad vám začátkem příštího týdne dorazí.
Kdo má hotovo, hraje deskové a karetní hry, my k tomu dětem broukáme na kytaru.
Rozdáváme poštu, na kterou jsou děti po svátcích hodně natěšené, druhá večeře, předání služby, a postupně se od nejmladších dětí odebíráme do chatiček.
Základna rychle utichá, my připravujeme suchou i mokrou variantu na příští den a taky jdeme nabrat síly.