Nebuďme pověrčiví a věřme, že nám dnešní den nepřinese nic nepříjemného. Dobré po delším čase opět sluníčkové ráno. Máme před sebou poslední den, který tradičně nazýváme den posledních šancí. Jednička vítá den rychlou koupelí v řece, některým se moc nechce, ale je to poprvé a naposled, tradice je tradice. Ostatní družstva mají své rituály. V dopoledním programu v družstvech je tak trochu na dětech, abychom jim splnily jejich poslední přání :-). Vždyť máme poslední šanci jim to splnit. Dvě nejstarší družstva si přála společně zahrát utkání v softbalu, ostatní družstva se rozešla do okolí, kde hrají oblíbené hry. Sluníčko hřeje, vyhovuje nám i pofukující větřík, vše, co bylo vlhké, postupně snad uschne. Poslední klid je kratší, družstva se scházejí k závěrečnému posezení, při kterém mají všichni možnost vyjádřit své hodnocení uplynulých čtrnácti dní.
V průběhu odpoledne začínáme likvidovat vše, co jsme pracně vybudovali, čistíme a nakládáme kola, bouráme a ukládáme suché hangáry, třídíme a částečně balíme společný materiál. Nejmladší družstvo se ujalo úkolu postavit slavností závěrečný oheň. Povinně všichni postupně probíháme sprchou. Vše směřujeme k závěrečnému slavnostnímu ohni. Základna trochu zesmutněla, ale táborové relikvie jsou stále na svých místech. Po večeři děti otevírají cestovatelské záznamníky, aby dopsaly zážitky a postřehy ze včerejšího odpoledne a vlepily další fotku. V 21.00 usedáme do táborového kruhu, do něhož přicházejí zástupci všech pěti družstev s pochodněmi a postupně zapalují slavnostní závěrečný oheň. Tentokrát netradičně z pěti stran. Oheň se rozhořívá, příjemně hřeje a my střídavě zpíváme a vyhlašujeme výsledky v soutěžích, předáváme drobné ceny za umístění skupin v celotáborové hře. Posezení je o to příjemnější, že děti mají radost z nových triček, která dostaly. Naposledy se fotí jak skupiny, tak družstva, kruhem se nesou pokřiky jednotlivých družstev. I tentokrát děti přispívají do programu hrou na hudební nástroje, některé děti se osmělily a překvapily nás sólovým zpěvem. Na závěr pak vyhlašujeme nominace v jednotlivých kategoriích a vítězové si odnášejí ceny Samálie 2018. Zklidňujeme atmosféru, protože nastává čas díků. Děkujeme dětem za to, že se spontánně zapojovaly do nabízených programů a nikdo neprudil, děkujeme dospělákům za přípravu tábora a jeho zdárný průběh, děkujeme vám, že máte tak skvělé děti. Úplně na závěr pak děti tvarují plovoucí lampiony, umísťují do nich svíčky a pouštíme je, každý se svým tichým přáním, po řece. Je půlnoc nádherná, u řeky pějeme naší závěrečnou píseň a rychle se odebíráme do postelí. Dvě nejstarší družstva si ještě vyžádala spaní pod širákem. Dospěláci jsme příjemně unaveni, a přestože je pokročilá doba, ještě stručně hodnotíme letošní ročník a upřesňujeme detaily k zítřejšímu balení. Přejeme vám dobrou noc.

P.S. Tak přátelé, je to za námi, utíkalo to rychleji než voda v Nežárce. Zážitků je hodně a doufám, že všichni odjíždí spokojeni. Děti vám jistě budou vše vyprávět, a když ne hned, tak určitě postupem času.  Přejeme vám hezké léto, užijte si dovolenou a zase někdy….

Odkaz na fotky.

POZOR!!! Příjezd z letního tábora je v sobotu 14. 7. mezi 15:00 – 15:30 na parkoviště v Letňanech. Toto je pravdivá informace, nevěřte šotkovi.

V noci je zase chladněji, ale my už jsme otrlí táborníci, takže si nikdo nestěžuje. Dobré ráno. Ranní rituály už máme zmáknuté, a tak se rychle vrháme do programu. Dopoledne vrcholí přípravy na dnešní galavečer. Jsme překvapeni, že děti to fakt dost baví a berou to vážně. Berou to až tak vážně, že tomu všechny skupiny obětují celý polední klid. Odpoledne nás čeká závěrečná hra. Té předchází scénka, ve které se vracíme na začátek tábora. V hospůdce se schází výbor cestovatelského spolku, který svolal valnou hromadu. Do táborového kruhu usedají skupiny ke společnému rokování. Rychle hodnotíme, kde jsme cestovali, v kterých zemích jsme úspěšně navázali kontakty. Poté pokladník konstatuje, že kasa spolku je prázdná, že se blíží horší časy a nikdo neví, co bude. Dává návrh, aby cestovatelské skupiny získaly finanční prostředky a snažily se navazovat kontakty v co nejvíce zemích světa. Pokud bude nutné v horších časech opustit republiku, finance i kontakty se hodí. Návrh prošel, i když hlasování tentokrát nebylo jednomyslné. Děti se odebírají do lese za téčkem, kde každá skupina má své území, zásobu písmen a životů. Uprostřed hracího pole je banka plná peněz. Jednotlivé skupiny pak v časovém limitu získávají pro sebe písmena, z banky pak čísla. Po ukončení hry z písmem skládají názvy států, získaná čísla se jejich vhodnou kombinací proměňují v sumu peněz. Zas tak jednoduché, jak se to čte, to nebylo, podrobný průběh a pravidla si nechte vyprávět od dětí. Všichni včetně dospěláků jsme se docela proběhli. Po večeři výjimečně zůstáváme v jídelně v očekávání, co se bude dít. Přichází mezi nás starousedlík Staník, všechny zve na zmrzlinový pohár, který platí ze společnými silami naplněné pokladny spolku. Jestli si myslíte, že chtěly děti po večeři do bufetu a chtěly mít chvilku pro sebe, tak se pletete. Hned po rozchodu se zase vrhají na přípravu Samálií. Chystáme scénu, osvětlení, ozvučení, hlediště, děti kompletují rekvizity, kostýmy, ozývá se třetí zvonění a začínáme. Na scéně se postupně střídá pět hereckých skupin, každá ztvárňuje vybraný večerníčkový příběh. Pokud jste zapomněli, vraťte se ve čtení o týden zpět. Kromě příběhů a postav, tak jak je známe, se ve všech vystoupeních objevuje téma první republiky, v některých příbězích je politický nádech, vážné scénky střídají veselé kousky, každá ze skupin uchopila večerníček po svém. Máme to ale šikovné děti. Pohodu večera umocňuje i krátký taneční výstup nacvičený dětmi. Galavečer končí za tmy, v záři reflektorů si připadáme jak v opravdovém divadle. Nedá se však nic dělat, opět se vracíme k běžnému táborovému životu = předání služby, pokyny na zítra, však už to znáte. Pro nás však začíná ještě noční směna, ve které se musíme shodnout na kategoriích, nominacích a držitelích cen Samálie 2018. Už je sice pátek, ale máme hotovo a dlouhý den končí i pro nás.

Odkaz na fotky.

Ráno, ráno, raníčko zas nesvítí sluníčko. Trochu nám to hatí plány, a my asi nestihneme vše tak, jak máme připraveno. Uvidíme. Dopoledne jsme na základně a v blízkém okolí a v družstvech hrajeme hry, střílíme z luků, zdoláváme lanové překážky, pereme se s pruženkou Růženkou. Mokrý a kluzký terén nám občas připravuje svízelné i komické situace. Dopoledne bez deště rychle uběhlo. Po obědě trochu zkracujeme polední klid, abychom se mohli rozjet s Rudolfem Jelínkem do Brazílie. Zde se totiž pěstují hrušky do jeho skvělé Hruškovice, s jejichž sklizní mají děti ve skupinách pomoci. Za to jim R. Jelínek umožnil vyzkoušet některé procedury z výroby jeho lahodných moků, děti se seznámily i s některými tradicemi a hlavně se mohly aktivně zúčastnit karnevalu v Riu. Do průvodu si skupiny připravily alegorické vozy, tanečníky, bubeníky a společně vyrazily v rytmu samby do průvodu. Krátký déšť náladu nikomu nezkazil, pouze poškodil zdobení vozů. I tak si to všichni užili. Zpět jsme se vraceli letecky první třídou, v průběhu letu jsme shlédli instruktážní film o jednotlivých postupech při pálení a proběhla malá ochutnávka vybraných destilátů. Vše platil Ruda. Možná to vypadá, že jsme celé odpoledne holdovali světoznámé pálence, ale nebojte, originál děti neochutnaly. Po návratu na Jemčinu jsme se zase přehodili do táborového režimu a po družstvech se odebrali na večeři. Večer neriskujeme posezení u ohýnku, neboť černé mraky nevěstí nic dobrého. Rychle sklízíme věci z teras a chystáme se do klubovny. Správné rozhodnutí, ale pozdní. Během vteřiny neprší, nýbrž leje jako z konve. Teprve když slejvák ztratí na síle, se rychle přesouváme. Děti doplňují události dnešního odpoledne do svých cestovatelských záznamníků, společně koukáme na nový dokumentární film o Třeboňsku a České Kanadě. Děti některá místa poznávají z výletů, na některá se s nimi třeba vydáte na rodinnou dovolenou. Doporučujeme. Dokument sklidil spontánní potlesk. Čas se naplnil, jako vždy rozdáváme poštu, jako vždy říkáme nástin plánu na další den, jako vždy jdeme za hygienou a pak už jenom do postele. Počasí je v závěru tábora proti nám, ale snad všechno zdárně zvládneme. Držte nám palce.

Odkaz na fotky.

V noci nás probudilo bubnování deště na plechovou střechu chatičky, ale všichni jsme se příjemně prospali až do budíčku. Dobré ráno. Neprší, ale probrali jsme se do mokrého dne a vítáme ho tradičním způsobem. Že začne po snídani pršet, je nám jasné, ale v kolik to bude, nevíme. Dopolední přípravu na Samálie zahajujeme venku, ale během půl hodinky všechny skupiny prchají do klubovny. Déšť nám elán nevzal a děti tvoří rekvizity, vymýšlejí kostýmy a pracují až do oběda. Prší, neprší, prší, neprší. Polední klid protahujeme a rychle domlouváme náhradní program do klubovny. Rychlý přesun a skupiny bojují o body v drobných soutěžích a hrách. V klubovně i svačíme, a protože opět od vás přišlo hodně pošty, rozdáváme ji dětem už při svačině. Venku se vyčasilo, dokonce vylézá sluníčko, které příjemně hřeje. Opouštíme klubovnu a odpoledne pokračuje venku. Vyhlašujeme bleskový turnaj v přehazované a fotbale. Týmy se na hřištích rychle střídají, střídají se hráči v týmech. Každý se na chvilku zapojí, aby přispěl k co nejlepšímu výsledku svého týmu. Vždyť jde přece o každý bod. Jako by tam nahoře věděli o našem bleskovém turnaji – bleskově na nás posílají další déšť. Bleskově prcháme do chatiček, bleskově přestává pršet. Divný den. Večeře probíhá v poklidu, neprší. Rádi bychom dokončili rozehrané turnaje, proto svoláváme děti a přesouváme se na hřiště. Věřte, nevěřte, obloha opět potemněla. A co myslíte? Zase pršelo. Tentokrát dohráváme turnaj až do konce, dětem déšť nevadí. Rychle se převlékáme do suchého a na zakončení dne se opět přesouváme do klubovny, kde děti doplňují další fotky a zážitky do cestovatelských záznamníků. (Neprší :-)). Přestože jsme dnes sáhli k náhradnímu programu, den jsme si, myslím, užili. Už ho zbytečně neprodlužujeme, odcházíme na chatičky, ukládáme se ke spánku a zase začíná pršet. To se to bude dneska spát. Tímto končí slohové pojednání o prvním deštivém dni na táboře. Dobrou noc.

Odkaz na fotky.

Vám skončil prosloužený víkend, doufám, že jste si ho náležitě užili. My s vašimi dětmi zahajujeme druhý týden na Jemčině. Dobré ráno. Po ranních rituálech se všichni chystáme ke druhému opuštění základny, čeká nás druhý celodenní cyklovýlet. Obloha je nejistá, děti do batůžků přibalují pláštěnky. Družstva postupně opouštějí základnu. První družstvo volí opět kombinaci kola – lodě, tentokrát jen v opačném pořadí. Druhé a čtvrté družstvo míří na Červenou Lhotu, třetí družstvo do Třeboně, páté do Kardašovy Řečice. Tentokrát vše probíhá úplně hladce, auto vyjíždí pouze, aby jedničce vyměnilo lodě za kola. Všichni se úspěšně vyhnuli kapkám, které občas v menším, či větším množství zavlažily přírodu. V 17:30 jsme všichni opět zpět na základně, někdo stihl sprchu ještě před večeří, ostatní pak po večeři. Dnešní den jsme zakončili v rytmu country, které si děti vyžádaly. Za šera rozdáváme poštu, které dnes bylo opravdu hodně, a po nezbytných sděleních se už za tmy rozcházíme do chatiček. Všichni se těšíme do postelí, večerka je dnes rychlá pro děti i pro dospěláky.

Odkaz na fotky.

Tábor nabírá na rychlosti a my se řítíme jeho druhým týdnem. Dobré ráno. Dnes jsme si posunuli budíček – je totiž neděle a máme dost času. Delší spánek všem přišel vhod. Hned po snídani představujeme dětem stanoviště, na kterých si mohou vybrat nabízené činnosti. Bude se tancovat, kdo chce, může si zkusit práci s buzolou a mapou včetně malého orientačního závodu, připraveno je malování na hrníčky plecháčky, výroba náramků, trénink a hra softbal. Děti si spontánně vybírají a kupodivu jsou všechna zájmová stanoviště rovnoměrně obsazena. Každý si vybral dle svých zájmů a snad byli všichni spokojeni bez ohledu na věk a příslušnost družstvu či skupině. Odpoledne se po delší pouze odehrává v družstvech. Čtvrté družstvo skotačí na vysokých lanových překážkách, jednička soutěží v tábornických dovednostech, trojka se zaměřuje na uzlování, páté družstvo hraje hry v lese. Dvojka vyrazila na lodích na 10 km sjezd řeky Nežárky ze základny dolů po proudu. Nic nenarušilo společnou večeři ani chvilku pro sebe. Večer podruhé dáváme dětem šanci podílet se na programu u táborového ohně. Ještě před zapálením přijíždějí pánové Hanzelka a Zikmund, děkují skupinám a přidělují body za pomoc při hledání ztracené Tatry a za pořadí v závodě Tatra Rallye. Pak už znějí kytary, flétny i bubny, poprvé za 24 let konání tábora se zaposloucháváme do zvuků baskřídlovky. Nádhera. Společně zpíváme, dětem, které jsou s námi poprvé, rozdáváme naše zpěvníky – pamětníky, všichni od nás dostávají do zpěvníku novou písničku. Oheň pohasíná, my si rozsvěcujeme křišťálové lustry, stručně hodnotíme uplynulý den a nastiňujeme dětem plán na den příští. Hygiena, druhá večeře, večerka, však už to znáte. Venku je příjemně, porada dospěláků se koná pod širým nebem. I my se postupně rozcházíme ke spánku, dobrou noc.

Odkaz na fotky.

Ráno jako každé jiné, co nám ten dnešní den přinese? Dopolední program věnujeme Samáliím. Ve skupinách se začínají rodit kostýmy a první rekvizity. Jednotlivci zkouší první texty, ozývá se i sborový text. Děti berou přípravu na galavečer vážně, pracují celé dopoledne. Při poledním klidu je skutečně klid. Nevím, zda je to dobrým obědem, každopádně jsme v polovině tábora a únava přibývá. Odpoledne začínáme v táborovém kruhu, ze kterého se na chvíli stalo letadlo. Letušky usazují děti do turistické třídy. Na letiště přijíždí v Tatře 87 Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund, nastupují do stejného letadla jako děti. Cestovatelé usedají v 1. třídě, Tatra mizí v nákladovém prostoru. Zikmund s Hanzelkou kontrolují, zda v zavazadle mají vše potřebné (montérky, rukavice, brýle, atd.), připíjejí na zdar cesty pálenkou, kterou jim věnoval R. Jelínek. Z reproduktoru se ozývá kapitán letadla – vítá pasažéry a instruuje, jak se chovat během letu i při případných potížích. Letušky cestujícím vše názorně ukazují. Rolujeme na start, motory burácejí, stoupáme. Letušky roznášejí občerstvení. Klidný let přerušuje rozčilený hlas kapitána, letadlo sebou hází, posádka se snaží vše vyrovnat. Nedaří se, z reproduktorů se ozývá signál may day, may day, musíme nouzově přistát. Děti a všichni cestující vědí, že mají dát hlavu mezi kolena, rázem je táborový kruh bez hlav, drama vrcholí. Jsme šťastně na zemi, nikomu se nic nestalo. Kapitán Bezpečný dává pokyn k opuštění letadla, loučí se s námi informací, že jsme přistáli někde na africkém kontinentě.
Když se všichni vzpamatovali z šoku, pánové Hanzelka a Zikmund hledají svojí Tatru. Ta stojí nedotčena kousek od vraku letadla. Dříve než stačili nastoupit a odjet, z lesa vybíhá tlupa černochů, auto rozebírají na díly a mizí s nimi i se zavazadly v pralese. Cestovatelé vymýšlejí náhradní způsob dopravy a prosí děti ve skupinách, aby jim pomohly najít a získat zpět jednotlivé díly Tatry a osobní vybavení. Děti už vědí, že je to další část naší prvorepublikové hry. Rychle pročítají informace, balí si věci do batůžků a na kolech po skupinách vyrážejí v 15-ti minutových intervalech na trasu. Úkolem je podle mapy najít jednotlivá stanoviště, na kterých mohou od afrických domorodců získat zpět díly rozebrané Tatry. Důležité je však splnit podmínky a úkoly domorodců. Skupina musí např. nanosit vodu, ulovit zvěř, ale i překonat bažiny plné krokodýlů. Na závěr musí i s koly přebrodit africký veletok. Plnění úkolů na stanovištích děti baví, bez problémů proběhly i přesuny na kolech. Jen tak tak jsme stihli večeři. Děti jsou v suchu, kola uklizená, chvilku pro sebe dětem zkracujeme. Všechny skupiny se vrhají do výroby vlastních „tatrovek“, se kterými absolvují 1. ročník závodu Tatra Rallye. Povinné je i vybavení jezdců řidičů – vše uvidíte na fotkách. My mezitím připravujeme závodní trať, depa, chystají se traťoví komisaři, komentátorské stanoviště. Během půl hodiny na startu stojí pět závodních strojů značky Tatra. Po nutné instruktáži se na trať vydává předjezdec a seznamuje závodníky s tratí. Závod je odstartován, na závodním ovále se míhají stroje, na něž čekají různé nástrahy jako rozsypané hřebíky (vystup z vozidla a udělej 5 dřepů), olejová skvrna, rozbité řízení, dechová zkouška či servisní vůz s majáčkem a další. Vše sledují z tribuny Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund. Komentátor má dobrý rozhled po celé trati a průběžně informuje o situaci. Některé vozy začínají mít značně poškozenou karoserii, ale motory tatrovek šlapou jako hodinky. Po půl hodině šachovnicový praporek ukončuje závod, na jehož výsledky si skupiny musí počkat. Děti likvidují torza vozů po závodě, rychle smývají pot ve sprše a všichni se odebíráme příjemně unaveni do chatiček. Máme za sebou další táborový den, děti usínají a my už teď plánujeme další.

Odkaz na fotky.

To to frčí, už je zase ráno. Pátek, 6. července. Tentokrát jsme si maličko přispali. Dnešní den zůstáváme na základně, nikam nespěcháme a po snídani se pokoušíme o lepší úklid. Ptáte se na výsledek – ani se neptejte. Dopolední program probíhá v družstvech. Poprvé děti vyzkoušely lezeckou síť a girlandy. To jsou lanové překážky z těch náročnějších, takže i někteří ostřílení táboroví borci mají problémy. Některá družstva hrají hry pohybové, některá přemýšlejí nad hrami logickými. Dopoledne rychle uběhlo. Před obědem se obloha zatahuje a o poledním klidu padají první kapky. Dalo by se mezi nimi kličkovat, ale nevíme, zda se to zvrtne v trvalý déšť či nikoli. Nechceme si nechat deštěm překazit odpolední putování s Hanzelkou a Zikmundem a přesouváme celou etapu na zítra. Odpoledne trávíme opět v družstvech při překonávání dalších lanových překážek, lukostřelbě, deskových i sportovních hrách. Zatím neprší, ale obloha je stále tajemná. Vydrželo to až do večeře a pak to spadlo. Žádná průtrž, ale slušný vydatný déšť, který nás zahnal do klubovny. Pouštíme dětem část filmu o H a Z – trochu poznání přece neuškodí. Po filmu se vracíme k cestovatelským zápisníkům a zapisujeme každý po svém postřehy a zážitky. Venku je stále nevlídno, a tak se nám konečně podaří dostat děti dříve do postelí. V klubovně ještě předáváme pár informací k dalšímu dni, rychlá hygiena a ukládáme děti ke spaní. Podařilo se. Před 22. hodinou je v chatičkách tma. I my snad budeme rychlejší a stihneme zalehnout ještě dneska. Ať tak či tak – přejeme dobrou noc.

Odkaz na fotky.

Musím to nabrané zpoždění nějak vyrovnat, takže vy začínáte číst další zpravodajství.
Čtvrteční ráno ani rituály se nevymykají předchozím dnům – vítejte v dalším táborovém dni. Jsme v táborovém kruhu a právě jsme připomněli dosažené bodové zisky skupin. Při přípravách tábora jsme trochu váhali, zda zařadit opět Samálie, ale tradice nakonec zvítězila. Ano, jako dopolední program byly vyhlášeny Samálie 2018. Letošním tématem, které budou děti zpracovávat, jsou známé večerníčky. Skupiny si z 8 navržených vybírají ten, který jim nejvíce vyhovuje. Co se bude letos hrát? Legionáři si vybrali Rumcajse, Tataranky zvolili maxipsa Fíka, Mechanika pak Macha a Šebestovou, Tatrovci vybrali Boba a Bobka, skupina RSN Hurvínka. Je pouze na jednotlivých skupinách, jak s tématem naloží, jak vybraný večerníček ztvární – nechme se překvapit, naše děti nezklamou. Aby to nebylo úplně jednoduché, v každém představení musí zaznít slova: prezident, svoboda, pravda, podnikatel, vláda, republika. Skupiny se pak vrhly do prvních příprav. Neřeknu vám, co se dělo, skupiny to totiž tají. Až začnou zkoušky a nácviky, snad něco prosákne na veřejnost. Počasí nám přeje, slunko nás hřeje – dopoledne zakončujeme klouzáním na tobogánu = dlouhý pruh igelitu natažený z kopce na trávě polévaný vodou. Parádní jízdy a závěrečná rychlá koupel v řece. I já mám dobrý pocit z dobře vykonané práce – všechny defekty z celodenního cyklo výletu jsou vyřešeny. Polední klid si všichni zasloužíme a užíváme si ho. Odpolední program probíhá ve družstvech – hry a soutěže na louce, v lese. Některá družstva síly spojují, některá proti sobě „bojují.“
Po večeři si děti užívají chvilku pro sebe, my se připravujeme na dnešní večerně noční hru se sklářem Moserem. A pozor, je to tady. Po hrách první nakopnuté prsty u nohou, první špatné došlapy, první návštěva jindřichohradecké nemocnice – nebojte se, nic vážného. Inu, jsme v přírodě.
Večerní program začíná u malého pracovního ohýnku. Po několika písních mezi nás přišel pan Moser společně s návštěvou z dalekého severu, kde v zimě vládnou dlouhé polární noci. Rád by si od podnikatele Mosera odvezl několik barevných křišťálových lustrů. Už chápete? Skupiny se postupně vydávají na různá stanoviště, na kterých získávají za splněné úkoly materiál potřebný na výrobu lustrů. Večer i den vrcholí a v potemnělém táborovém kruhu se naráz rozsvítí pět krásných lustrů. Různé barvy osvětlení vytvářejí v táborovém kruhu úplně jinou atmosféru než plápolající plameny ohně, na které jsme zvyklí. Den končí. Předáváme službu, vyhlašujeme večerku a děti odcházejí do chatiček. Další den je v konci. My se poprvé radíme pod noční hvězdnou oblohou a mohu vám říct, že je to příjemné. Mějte se také fajn.

Odkaz na fotky.

Mezitím, co jsme mlčeli, se na Jemčině udála celá řada zajímavých věcí. Ve středu 4.7. všechny děti po družstvech poprvé opustily na celý den základnu. Ptáte se jak? No samozřejmě na kole. A protože máme i lodě, tak tradičně první družstvo zvolilo kombinaci cyklo a vodácké turistiky. Ale popořádku. Mám dojem, že před odjezdem nikdo neremcal, to asi teprve přijde. Páté a čtvrté družstvo odjelo každé po své trase do Třeboně. Příjemná cesta terénem i po cyklostezkách, návštěva historického centra a údiv nad úžasným dílem Jakuba Krčína v podobě rybníka Rožmberk. Cesta proběhla bez problémů mechanických, fyzických i psychických. To už nelze říct o družstvu číslo tři, které ráno vyrazilo na opačnou stranu, na sever směr Červená Lhota. Zde totiž zlobil stále se povolující pedál na jednom kole. Družstvo ale na Červenou Lhotu dorazilo a strávilo zde příjemné odpoledne na lodičkách, na kterých kroužili kolem zámku, prohlédli si zámecký park, nádvoří a okolí zámku. I přes zmiňovaný defekt družstvo dorazilo v pohodě zpět na základnu. Druhé družstvo vyrazilo také do Třeboně. Na rozdíl od čtyřky a pětky se vyhýbalo silnici a cyklostezkám a krosilo to cestou necestou. V Třeboni navštívili nově založené muzeum tzv. Dům Štěpánka Netolického, kde se dozvěděli spoustu zajímavých informací nejen o rybníkářství. Pokud budete mít cestu do Třeboně, doporučujeme. Úplně jinou cestou necestou se pak vrátili na základnu. Někdo přijel nadšený, někdo příliš nadšený nebyl, někdo si to musí ještě rozmyslet. Snad jen Ondrova utržená přehazovačka je malou kaňkou prvního cyklo výletu druhého družstva. A protože jsme měli zprávy o dobrém vodním stavu na Nové řece, jednička využila kombinaci kol a lodí. Na kolech se děti přesunuly na rozvodí Staré a Nové řeky, kde na ně čekaly lodě, pádla a vesty. Zde vyměnily cyklistické dresy za dresy vodácké, naskákaly do kánoí a po Nové řece se vydaly zpět na Jemčinu. Oba úseky si děti užily a vše proběhlo bez problémů. Sprcha i večeře přišly všem vhod, děti se rychle oklepaly a před večerním společným programem už proháněly v různých podobách mičudu. V závěru dne jsme se uchýlili do klubovny, ne protože by bylo ošklivé počasí, ale protože vás doma chceme potěšit. Děti vám malovaly pohledy a poprvé jsme otevřeli stránky cestovatelských deníků, kam si v průběhu tábora budou všichni zaznamenávat své cestovatelské zážitky. Den zase rychle utekl, už je skoro tma, rozdáváme poštu, podáváme nezbytné informace a přesouváme se do chatiček. Přestože jsem ujel za celý den na kole celé 4 km, mám i já za sebou náročný den. Převozy, odvozy, servisy – zkrátka těžká logistika. Závěrečnou poradou a posezením končí den i pro nás dospěláky.

Odkaz na fotky.