Archiv autora: pavel

Jaké byly „Jarňáky 2015?“

Užívali jsme si je na technickém i přírodním sněhu při denním i večerním lyžování na kopcích Formánek, Košťálka, Černá hora-Protěž, Idyla.

Užívali jsme si je v kolektivu, kde své místo měli malí i velcí, začínající i zkušení lyžaři a snowboardisté, srandisti, rozesmátí i vážní účastníci.

Užívali jsme si je při soupeření v rozličných disciplínách „O Krakonošův pohár“, které se odehrávaly venku za vydatného sněžení, za podpory sluníčka, za deště i v útulné klubovně.

Užívali jsme si je při závodech ve slalomu na Košťálce, kde panovala výborná sportovní atmosféra. Při souboji s časem nerozhodoval ani tak lyžařský styl, ale dobře namazané lyže, nervozita závodníků a zdravé riskování.

Užívali jsme si je i při večerních programech v klubovně – při kytarách, kdy nevadí, že někdo zpívá falešně, někdo si jenom pobrukuje, někdo při písních rozjímá.

Užívali jsme si je při sáňkařském sjezdu z Černé hory se zastávkou na Modrokamenné boudě, kde nám naservírovali k čaji výborný borůvkový koláč. Na kopci Formánek se pak v podvečer vyřádili na saních i ti, kterým sjezd  z Černé hory nestačil.

Užívali jsme si je při slavnostním zakončení při předávání cen, diplomů, odměn, vysvědčení, pohárů. Nikdo neodešel s prázdnýma rukama.

Prostě jsme si je krásně užili. Tak zase za rok. Skol.

                                                                                                            Sam

Odkaz na fotky: http://samaspol.ulfree.net/foto/jarnaky/

Předvánoční čas ve společnosti SAM a spol.

Těsně před Vánocemi pořádáme dvě akce:

VÁNOČNÍ DĚLÁNÍ aneb PŘIJDE ZASE MIKULÁŠ?

Opět připravuje akci plnou zábavy, tvořivosti pro malé i velké. Akce, na které máte možnost vlastnoručně si vyrobit adventní věnec, svícen a drobné vánoční dekorace, jež budou dotvářet kouzlo Vánoc ve vašich domovech.

PUTOVÁNÍ PROTI ČASU aneb procházka předvánoční Prahou

V závěru roku – opět těsně před Vánocemi pořádáme pro naše členy a příznivce akci pod názvem Putování proti času aneb procházka předvánoční Prahou. Nebude tomu jinak ani v závěru letošního roku. Akce se uskuteční v podobném duchu jako loni.

Více informací najdete v záložce Akce v roce 2014.

Fotky z orientačního běhu – O-bludný kořen 2014

O-bludný kořen 2014 je za námi, odkaz na fotky je zde: http://samaspol.ulfree.net/foto/orientak/

O-Bludný kořen 2014

XI. ročník orientačního závodu
VII. ročník nočního orientačního závodu

Pro nezasvěcené připomínám, že se jedná o nenáročný závod – běh či chůzi s mapou v ruce v nenáročném terénu lesoparku Máchalka-Labuťka na rozhraní Proseka a Libně.
Uskuteční se v sobotu 20. září odpoledne.

JSTE ZVÁNI VŠICHNI – na věku, váze, výšce, výkonnosti, povaze účastníků nezáleží.

Podrobnosti najdete v sekci Akce v roce 2014.

Tak přátelé,

rok už je zase pryč a my odjíždíme s dětmi podvacáté na prázdninový tábor. Před 20 lety byly položeny základy letního tábora, který jsme nazvali „Za poznáním a dobrodružstvím.“ Ano, už dvacet let nabízíme dětem zajímavé a atraktivní programy na prvních čtrnáct prázdninových dní. Stejně tak je tomu i letos. Opět odjíždíme pro nové zážitky do jihočeské přírody, kde místo hluku aut budeme naslouchat šumění jezu a korun stromů, televizní halekání vyměníme za praskot ohně, zpívání a zvuk kytar.

Na Jemčině je pro děti připraven program, ze kterého si snad vyberou jak několikanásobní účastníci tábora, tak účastníci noví, kteří jedou úplně poprvé. Uvidíme.

Stejně jako v minulých letech můžete prostřednictvím tohoto zařízení prožívat táborové dny společně s námi.

Tak Vám přeji příjemné zážitky na dálku.

Sam

Jak jsme oslavovali…

Tak přátelé, kamarádi,

věřte, nevěřte, na sklonku minulého roku se naše a vlastně i Vaše sdružení dožilo věku 15-ti let. Pamětníci jistě vzpomenou na oslavu desátého výročí, které jsme společně oslavili v Gongu.

Třetí uzavřenou „pětiletku“ jsem slavit příliš nechtěl. „Patnáct let není zas tak krátká doba, prožitky se sdružením nám nikdo nevezme, malé slavení by si to určitě zasloužilo. Nic velkého, jenom s nejvěrnějšími a zasloužilými instruktory, kteří sdružením prošli nebo jsou ve sdružení stále aktivní.“ Takhle do mě „vandrovali“ tři zakládající členové sdružení a sami se chopili iniciativy. A tak jsem si říkal – proč ne, stejně jako v závěru každého roku se sejdeme, zhodnotíme, naplánujeme, posedíme, popovídáme, zavzpomínáme, zazpíváme . . . .

Shoda dobrých náhod nám nahrála vyhovující termín i příjemné prostředí v zastrčené hospůdce s příjemným muzicírováním. Ano, v daný den jsme se skutečně sešli. Byl jsem poslední příchozí, byť jsem dorazil se sobě vlastním předstihem – tedy včas. Když jsem zasedl ke stolu k ostatním, všiml jsem si na stěně visícího trička s letopočtem 1999. Zaostřil jsem zrak na další stěny a blesklo mi, že to nebude asi jenom taková malá oslava. Všude visela trika, čepice náhrdelníky a další relikvie, které jsme na akcích za těch 15 let rozdali účastníkům. Moje firemní triko s 15 na zádech bylo sice stylové, ale jenom slabým odvarem z celé té přehlídky. Sotva jsem stačil upít z prvního piva a sled událostí nabral obrátky. Parodie na má mluvená vystoupení při různých akcích nám všem roztáhla pusy od ucha k uchu a já jsem se v návalu smíchu neměl čas ani urazit. Pokračování oslavenecké písně (ta vznikla k 10.-tému výročí) pak znělo celou hospůdkou – pouze Deset pekelnejch roků se změnilo na Patnáct. To však nebylo všechno. Nádherná skladba v podání flétny nás všechny vrátila skutečně o 15 let zpět a mě stejně jako tenkrát naskočila husí kůže a povstaly všechny chlupy na těle.

Začal jsem tušit, že mnou organizované „pouhé„ setkání s přáteli, má pevný oslavenecký scénář. Utvrdil mě v tom i další sled událostí – oslavenecký dort, šampaňské, přání a přáníčka.

Když jsem pak z objemného daru – sledován jiskřivými zraky všech účastníků, vybalil dvě tlusté a těžké kroniky, bylo mi vše jasné. No, úplně jasno už jsem neměl, neboť jsem mezitím absolvoval několik příjemných přípitků.

Mýlíte se, myslíte-li si, že to bylo všechno. Na řadu přišlo společné zpívání a nepřeháním, když píšu, že písně, které zpíváme s dětmi na akcích, s námi hrála a zpívala nejen country kapela, ale i celá hospůdka.

Večer se příjemně přehoupl přes půlnoc a dalším dnem se ubíral k ránu. Atmosféra se zklidnila, diskusní seskupení se různě prolínala, občas zazněla píseň, cinkly sklenky.

Tady své vyprávění přeruším a ukončím. Ne, že bych si dál už nic nepamatoval, ale nechť je vrchol oslavy zahalen trochou tajemna.

 

P. S.

Ze společného setkání se díky nadšení všech instruktorů stala důstojná, příjemná a zcela spontánní oslava našich patnáctých narozenin. Užil jsem si to a věřím, že si to užili i všichni přítomní. Po všech marných pokusech má sdružení konečně kroniku, do které můžete nahlížet při našich akcích.

Sdružení žije a my se můžeme těšit na další společná setkání s dětmi i s Vámi při akcích v průběhu roku 2014.

 

Tak díky. Sam

<< Foto – 15 let >>

Jarňáky 2014

   Tak přátelé, kamarádi,

       jaké byly „Jarňáky 2014?“

 

 

Kompletní fotogalerie z jarních prázdnin je k dispozici zde!

    Hodně chudé na sníh.

V Janských Lázních vládlo skutečně jarní počasí. Rozkvetlé kytky a sluníčko lákalo k procházkám nejen po kolonádě, a tak se malé městečko každý den hemžilo lázeňskými návštěvníky všech věkových kategorií.

    Lyžovali jsme.

Ano, jezdilo se na kopcích, kde si provozovatelé v mrazivých dnech nadělali dostatečné zásoby technického sněhu. Hned odpoledne po příjezdu jsme vyrazili s lyžemi na kopec „Formánek“, kde každý rok rozřazujeme účastníky do družstev dle dovedností. Letos to bylo složitější. Vlek sice jezdil, ale na louce byl asi 6 metrů široký pruh sněhu, na který se děti musely vejít se svými oblouky. Kdo by se nevešel, ocitl by se na trávě mimo trať a zaznamenal by tak první aut v historii sjezdového lyžování. Všichni se vešli. Na nejoblíbenějším kopci – „Košťálce“ kvetly sněženky, a tak jsme našli útočiště na nedalekém Duncanu, kam jsme dojížděli skibusem. Ochotní vlekaři nám umožnili i za špatných sněhových podmínek odjet závody ve slalomu. Lyžaři i snowboardisté si to rozdali ve věkových kategoriích o šest sad medailí. Od lyžování na Černé hoře nás odrazovaly davy a nepříjemné reference o dění na tamních sjezdovkách.

    Téma týdne.

Zimní OH v Soči končily v neděli, ale nám se podařilo zachovat jeden plamen olympijského ohně. Ten jsme udržovali po celý týden na počest Olympijských dozvuků. Zahajovací ceremoniál ve starém lomu – nástup týmů, vztyčení vlajek, olympijský plamen, ohňostroj, to vše v nás zanechalo hluboký dojem a zároveň navodilo tu správnou atmosféru odhodlání i bojovnosti.

    Zimní Olympijské dozvuky?

Ve třech věkově smíšených týmech děti soutěžily ve veselých disciplínách upravených pro jarní počasí bez sněhu. Soutěžilo se v klubovně, na trávě, na asfaltu, v lázeňském altánku – zkrátka všude, kde nás přepadl nápad. Zde je malý výčet disciplín:

skeleton – pomocí vlastního pohonu

biatlonový závod štafet

cvrnkání Krakonošových kuliček

slalom kdekoli a na čemkoli

Zbytek si nechte vyprávět od dětí nejlépe společně s prohlížením fotografií.

    Největší zážitek týdne.

Tak určitě výjezd-výstup na vrchol Sněžky. Krásné počasí. Náročná leč dobrodružná cesta. Dobře vybavení a dobře fungující všichni členové expedice.

    Vyvrcholení.

Pro mnohé děti páteční návštěva plaveckého bazénu v Trutnově, kde se snad všichni dosyta vyřádili. Pro všechny pak závěrečné vyhodnocení, předávání cen, diplomů, vysvědčení.

    Co dodat?

Snad to, že nechyběly zpívánky při kytarách, ani tradiční turnaj – tentokrát v pexesu. Snad i to, že některé děti dojížděly později a prohloupili ti, kteří se nechali odradit počasím. My jsme si ten týden na horách i přes špatné sněhové podmínky maximálně užili.

Tak díky všem a zase někdy příště.

                                                                                Ahoj Sam