Ráno jako každé jiné, co nám ten dnešní den přinese? Dopolední program věnujeme Samáliím. Ve skupinách se začínají rodit kostýmy a první rekvizity. Jednotlivci zkouší první texty, ozývá se i sborový text. Děti berou přípravu na galavečer vážně, pracují celé dopoledne. Při poledním klidu je skutečně klid. Nevím, zda je to dobrým obědem, každopádně jsme v polovině tábora a únava přibývá. Odpoledne začínáme v táborovém kruhu, ze kterého se na chvíli stalo letadlo. Letušky usazují děti do turistické třídy. Na letiště přijíždí v Tatře 87 Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund, nastupují do stejného letadla jako děti. Cestovatelé usedají v 1. třídě, Tatra mizí v nákladovém prostoru. Zikmund s Hanzelkou kontrolují, zda v zavazadle mají vše potřebné (montérky, rukavice, brýle, atd.), připíjejí na zdar cesty pálenkou, kterou jim věnoval R. Jelínek. Z reproduktoru se ozývá kapitán letadla – vítá pasažéry a instruuje, jak se chovat během letu i při případných potížích. Letušky cestujícím vše názorně ukazují. Rolujeme na start, motory burácejí, stoupáme. Letušky roznášejí občerstvení. Klidný let přerušuje rozčilený hlas kapitána, letadlo sebou hází, posádka se snaží vše vyrovnat. Nedaří se, z reproduktorů se ozývá signál may day, may day, musíme nouzově přistát. Děti a všichni cestující vědí, že mají dát hlavu mezi kolena, rázem je táborový kruh bez hlav, drama vrcholí. Jsme šťastně na zemi, nikomu se nic nestalo. Kapitán Bezpečný dává pokyn k opuštění letadla, loučí se s námi informací, že jsme přistáli někde na africkém kontinentě.
Když se všichni vzpamatovali z šoku, pánové Hanzelka a Zikmund hledají svojí Tatru. Ta stojí nedotčena kousek od vraku letadla. Dříve než stačili nastoupit a odjet, z lesa vybíhá tlupa černochů, auto rozebírají na díly a mizí s nimi i se zavazadly v pralese. Cestovatelé vymýšlejí náhradní způsob dopravy a prosí děti ve skupinách, aby jim pomohly najít a získat zpět jednotlivé díly Tatry a osobní vybavení. Děti už vědí, že je to další část naší prvorepublikové hry. Rychle pročítají informace, balí si věci do batůžků a na kolech po skupinách vyrážejí v 15-ti minutových intervalech na trasu. Úkolem je podle mapy najít jednotlivá stanoviště, na kterých mohou od afrických domorodců získat zpět díly rozebrané Tatry. Důležité je však splnit podmínky a úkoly domorodců. Skupina musí např. nanosit vodu, ulovit zvěř, ale i překonat bažiny plné krokodýlů. Na závěr musí i s koly přebrodit africký veletok. Plnění úkolů na stanovištích děti baví, bez problémů proběhly i přesuny na kolech. Jen tak tak jsme stihli večeři. Děti jsou v suchu, kola uklizená, chvilku pro sebe dětem zkracujeme. Všechny skupiny se vrhají do výroby vlastních „tatrovek“, se kterými absolvují 1. ročník závodu Tatra Rallye. Povinné je i vybavení jezdců řidičů – vše uvidíte na fotkách. My mezitím připravujeme závodní trať, depa, chystají se traťoví komisaři, komentátorské stanoviště. Během půl hodiny na startu stojí pět závodních strojů značky Tatra. Po nutné instruktáži se na trať vydává předjezdec a seznamuje závodníky s tratí. Závod je odstartován, na závodním ovále se míhají stroje, na něž čekají různé nástrahy jako rozsypané hřebíky (vystup z vozidla a udělej 5 dřepů), olejová skvrna, rozbité řízení, dechová zkouška či servisní vůz s majáčkem a další. Vše sledují z tribuny Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund. Komentátor má dobrý rozhled po celé trati a průběžně informuje o situaci. Některé vozy začínají mít značně poškozenou karoserii, ale motory tatrovek šlapou jako hodinky. Po půl hodině šachovnicový praporek ukončuje závod, na jehož výsledky si skupiny musí počkat. Děti likvidují torza vozů po závodě, rychle smývají pot ve sprše a všichni se odebíráme příjemně unaveni do chatiček. Máme za sebou další táborový den, děti usínají a my už teď plánujeme další.

Odkaz na fotky.