V létě se náš tábor nesl v duchu připomínání českých letních tradic. S koncem prázdnin tento duch nezmizel a my jsme se rozhodli začít oživovat i naše tradice samácké. Podzimní prázdniny pro nás byly vždy krásnou příležitostí, jak se po létě znovu potkat, zavzpomínat na prázdninová dobrodružství a pokochat se malebností podzimní přírody.
A tak jsme se ve skromném počtu sešli na dva dny na faře ve Hvozdnici, která nám poskytla perfektní zázemí pro to, co jsme si společně chtěli užít. Naše hlavní úsilí směřovalo k leteckému dni ve čtvrtečním odpoledni. Ale pěkně popořadě.
Ve středu ráno jsme se setkali a abychom se správně naladili a taky mezi sebou trochu otrkali – hned po příjezdu jsme si venku vyrobili malé dráčky – hlavy měli z kaštanu a ocasy z proužků barevného papíru. Když se hodili do vzduchu, ti vám letěli. Zahráli jsme si pár seznamovacích a zahřívacích her a šli jsme se ubytovat. Posilněni svačinou jsme se vrhli do stavby draků. Všemu předcházel pečlivý návrh a plán, jak bude drak vypadat. Kdo měl namalováno cvičně, pustil se do vymalovávání velkého draka. Dalo nám to práci, plocha je to veliká, ale všechny to bavilo a do oběda bylo hotovo. Honzis se mezitím vrhnul na vázání konstrukcí, abychom měli draka na co připevnit.
Po krátkém poledním odpočinku jsme se opět vypravili ven. Zahráli si pár her na hřišti v zahradě fary a pak se vydali na průzkum nedalekého lesa. Zahráli jsme si hru na stavitele, vyrobili nápis SAM a spol. a řekli si, co to vlastně je. Pro někoho to byla první samácká akce a věříme, že ne poslední. Popadané kmeny jsme využili k lezení a šplhání, vydovádění jsme se pak vrátili zpět na základnu, kde na nás čekala vynikající večeře. Po večeři měly děti chvilku pro sebe, společně si hrály na půdě. Když nám slehlo, vyrazili jsme se ještě jednou ven. Do tmy. Napřed, abychom si zvykli, jsme na zahradě hledali s baterkami v trávě světlušky, a pak jsme se opět vydali k lesu. Poslouchali jsme jeho zvuky, ticho, všímali si stínů. Odložili jsme baterky a dodávali si odvahu vydat se po světýlkách do lesa. Někdo to zvládl úplně sám, někdo ve dvojici s kamarádem, někdo se pro jistotu chytil za ruku dospěláka. Všichni ale došli až na konec, kde na každého čekalo překvapení – pamětní javorový list. Kdo chtěl, šel sám i zpět, na kraji lesa jsme si popovídali, jak se nám to líbilo, a to už bylo pro dnešek opravdu vše. Dali jsme si druhou večeři, vyčistili zuby a zachumlali se do spacáčků.
Ráno někteří nemohli dospat. První budíček o půl páté se nám ještě podařilo zažehnat, v půl sedmé už ale byli kluci natolik čilí, že probudili i kamarády a vstávali jsme všichni.
Po snídani jsme se opět vrhli na draky – ještě bylo potřeba je vyvážit a vyrobit ocasy. Když bylo hotovo, šli jsme řádit na zahradu. Kromě her mělo velký úspěch i společné tunelování na pískovišti. Po obědě jsme zabalili všechny věci, uklidili základnu a natěšené děti vyrazily pěšky na louku, kde nás čekalo to hlavní. Abychom měli na létání dost času a hlavně energie, zkrátili jsme přesun popovezením se auty přes les. Jaké bylo překvapení, když děti zjistily, že jsme je dovezli ke Hvozdíku – školky, kam mnozí rádi chodili a taky místu, kde obvykle vítr fouká. To ale nebyl případ čtvrtečního odpoledne. Je pravda, že zatímco jinde se asi nepohnul ani lísteček, na naší louce se mírný vánek občas zvedl. A tak se nám aspoň na chvilku podařilo dostat do vzduchu jak vlastnoručně vyrobené, tak v druhém kole i koupené draky. Děti se vyřádily, vylítaly a když už nás bolely nohy, sesedli jsme se u ohýnku, opekli si buřtíka, popovídali si, co se nám na Dračím rojení líbilo a příjemně akci zakončili. Místo větru nám hodně přálo sluníčko a my jsme si užili jeden z posledních opravdu teplých a krásně barevných dní.

Fotografie najdete: https://samaspol.rajce.idnes.cz/Draci_rojeni_2022/

Tak zase někdy ahoj!

Za tým SAM a spol.,

Lucka